Na kus řeči s Izumi

Izumi strávila dlouhou dobu v České republice, kde studovala hru na violoncello. Nebylo to však jen studium hry na violoncello, kterému se věnovala a značnou část svého času zasvětila také studiu českého jazyka, kterému, jak sama říká, naprosto propadla. O češtině, Česku a mnohém dalším je následující rozhovor, který mi Izumi laskavě poskytla.

Co tě přimělo vycestovat do Česka?

Hraju na violoncello. Protože jsem si chtěla ještě více zdokonalit techniku hry na tento nástroj, zúčastnila jsem se v létě roku 2011 hudebního kurzu, který každoročně pořádá Akademie múzických umění v Praze. Tohle byla má první návštěva Česka.

Slyšela jsem, že je Česko známé hudbou a strunnými nástroji, a tak jsem si vybrala právě tuto zemi. Při mé první návštěvě Prahy na mě velmi zapůsobila její městská scenérie, řeka Vltava a mnoho dalších věcí. Protože jsem chtěla v Praze studovat mnohem déle, rozhodla jsem se pro zahraniční studium v Česku.

V létě roku 2012 jsem proto opět odjela do Česka, abych tam studovala na Pražské konzervatoři.

Od té chvíle to ale začalo být pro mě těžké. Protože angličtina nepatří k mým silným stránkám a v té době jsem téměř vůbec neuměla česky, byla pro mě komunikace s Čechy velmi obtížná. Učitel violoncella mě učil v angličtině, s úředníky ve škole nebo s bytným jsem musela komunikovat jen pomocí své špatné angličtiny nebo lámané češtiny.

Já jsem ale potom začala chodit na lekce češtiny, které probíhaly dvakrát týdně přímo na Pražské konzervatoři. Pro japonské studenty tam byla česká učitelka ovládající japonštinu. Díky této učitelce jsem začala češtinu pozvolna zvládat. Zároveň s tím mě začala přitahovat také zajímavost češtiny.

Čeština je známá tím, že je jedním z náročných jazyků. Zajímalo by mě, co je pro Japonce v češtině nejtěžší.

Čeština byla pro mě těžká už od začátku. Předně, v češtině má každé podstatné jméno svůj rod a ten je třeba si zapamatovat. Podle rodu podstatného jména se pak musí volit odpovídající tvar přídavného jména. V češtině existuje také sedm pádů. Tyto pády má navíc i množné číslo. Japonština nemá mluvnický rod, pády nebo množné číslo, a tak bylo pro mě docela náročné se naučit i jen základní českou gramatiku. Ze začátku jsem vůbec nechápala, proč je potřeba skloňovat. Nicméně to, že má čeština naprosto odlišnou gramatiku od japonštiny, bylo pro mě naopak velmi zajímavé. Pokud se někdo snaží, tak se českou gramatiku může naučit.

Avšak potom, co se naučíte gramatiku, to začíná být opravdu těžké. V češtině se totiž používají naprosto odlišné výrazové prostředky než v japonštině. Kdyby někdo překládal z japonštiny do češtiny slovo od slova, tak by ten český překlad zněl asi velmi divně. Proto si myslím, že je pro Japonce nejtěžší si osvojit různé české výrazy. Používání zvratných zájmen "se" a "si" je také těžké.

Další věcí je, že sice dokážu s použitím slovníku přečíst český text, ale je dost náročné porozumět mluvenému slovu. Při mluvení asi Češi používají různé hovorové výrazy, které nejsou v učebnicích češtiny.

Čeština také používá mnoho přejatých slov z angličtiny, a proto si plně uvědomuji, že musím studovat i angličtinu.

Aby cizinec v Česku dokázal žít, jak moc je podle tebe důležité, aby uměl mluvit nejen česky, ale i anglicky?

Myslím si, že když přijede cizinec do Česka a ještě neumí mluvit česky, nezbývá mu nic jiného, než komunikovat s Čechy anglicky. Protože jsem přijela do Česka a neuměla jsem moc anglicky, byla pro mě komunikace s Čechy velmi obtížná. Lituju teď toho, že jsem jela do Česka bez nastudované angličtiny. Jakmile jsem ale začala studovat češtinu, tak mi přišla zajímavější než angličtina a já jsem jí naprosto propadla. Z toho důvodu jsem postavila angličtinu na druhou kolej.

Myslím si, že pokud si člověk osvojí základní českou gramatiku a fráze, tak si s tím v běžných životních situacích vystačí. Popravdě řečeno, já jsem v Česku angličtinu téměř nepoužívala a vystačila si jen s češtinou.

Nicméně kdyby šlo o zaměstnání, bude asi zapotřebí i angličtina. Slyšela jsem totiž, že je v Česku mnoho firem se zahraničním vlastnictvím. Z toho důvodu si myslím, že je angličtina pro život v Česku také docela důležitá. Mým snem je opět vycestovat do Česka a pracovat v Praze, a proto se budu muset angličtině více věnovat.

Zároveň jsem toho názoru, že pro navázání hlubšího kontaktu s Čechy je čeština opravdu důležitá a je třeba ji také trochu umět.

Dlouhou dobu jsi studovala v České republice. Došlo během té doby k něčemu, co tě opravdu překvapilo? Já jsem například od jedné japonské studentky slyšel, že byla velmi překvapená vysokou rychlostí eskalátorů pražského metra.

V Česku mě překvapily zhruba čtyři věci.

Za prvé to byl otevřený přístup číšníků a servírek k hostům v restauracích. Protože jsou číšníci a servírky v Japonsku školeni tak, aby s hosty jednali jen dle předepsaných pravidel, působilo na mě toto přátelské chování velmi svěže.

Asi je to běžné i v ostatních evropských zemích, ale dalším překvapením pro mě byly na veřejnosti se klidně objímající a líbající páry milenců. Většina nás Japonců na tohle není zvyklá, takže když to vidíme, velmi nás to překvapí. V Japonsku něco takového téměř nespatříte.

Připadalo mi, že se v těchto věcech česká a japonská kultura liší.

Zaskočilo mě také to, že je v Praze tolik žebráků. U nás máme také žebráky, ale myslím si, že jich není tolik jako u vás. U některých z nich jsem byla dokonce na pochybách, zda se jedná o skutečné žebráky. Každopádně, žebrající lidi jsem v Praze viděla často.

Překvapující byl pro mě také pohled na spousty lidí v ulicích odpalující od silvestrovské noci až po Nový rok rachejtle. My takový zvyk v Japonsku nemáme.

Velkolepé oslavy Vánoc a Velikonoc v Česku byly pro mě také něco úžasného. Čtyři týdny před Vánoci začínají na náměstích vánoční trhy. Náměstí se v tu dobu také zdobí velkým vánočním stromem z lesa a betlémem. Na Štědrý den se jí k večeři smažený kapr. Toho kapra si můžete koupit ještě živého u prodavačů všude po městě. V té době se také všude prodává jmelí. Když jsem tohle viděla, říkala jsem si, že je Česko opravdu křesťanskou zemí. Mohla jsem opravdu zažít české tradice. U nás v Japonsku se Vánoce také slaví, ale vánoční trhy nebo skutečné vánoční stromy nemáme.

To není poprvé, kdy od někoho z Japonska slyším, že je v Praze hodně žebráků. Je opravdu hodně věcí, kterých si člověk ani nevšimne, pokud mu o nich člověk zvenku neřekne. Patrně ses pohybovala po Praze s turistickým průvodcem v ruce a mě by proto zajímalo, zda bylo nějaké místo, které v průvodcích není, ale stojí za návštěvu. Mohla bys nám také říct, jaké jsou tvé oblíbené budovy v Praze?

K místům, které nejsou v turistických průvodcích, ale stojí za návštěvu, patří v prvé řadě Karpatský chrám svatého archanděla Michaela v Kinského zahradě. Tento chrám byl původně postaven ve druhé polovině 17. století ve vesnici Velké Loučky poblíž ukrajinského města Mukačevo a až v roce 1929 byl přemístěn do Prahy. Tento pravoslavný chrám je postavený celý ze dřeva a má velmi zajímavý tvar. Další oblíbené místo je Museum Kampa. Lidé tam mohou vidět umělecká díla současných umělců ze střední Evropy.  Moderní budova toho muzea se mi také líbí a vystavené exponáty jsou tam podle mého názoru úžasné. Za vidění stojí i kubistická vila pod Vyšehradem. Můžete si ji sice prohlédnout jen zvenčí, ale je velmi nápaditá a krásná. Byla jsem i v pražské zoologické a botanické zahradě. Obě dvě jsou rozsáhlé a velmi pěkné. Působivý byl také Emauzský klášter poblíž Karlova náměstí. Četla jsem, že se k tomu klášteru váže pověst, ve které vystupuje ďábel.

V Praze se mi líbí mnoho budov. Nejprve bych zmínila kostel svatého Vojtěcha na Novém Městě, který byl postaven snad už ve 13. století. Zde prý od roku 1874 do roku 1877 působil jako varhaník Antonín Dvořák. Pak se mi také líbí, jak už jsem jednou uvedla, kubistická vila pod Vyšehradem. Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí patří také k mým oblíbeným budovám. Sgrafitová výzdoba té budovy je opravdu nádherná. Líbí se mi také Staronová synagoga. Zvlášť zajímavý je její tvar. Těch budov se mi líbí ještě tolik, že by tu nešly ani všechny vyjmenovat.

Pravděpodobně jsem byla na většině míst, které jsou uváděny v turistických průvodcích Prahou. Z nich mám nejvíc ráda Anežský klášter, Lapidárium Národního muzea, Strahovský klášter, Petřínské sady a Vyšehrad. Anežský klášter nenavštěvuje tolik turistů a můžete si tam v posvátné atmosféře prohlédnout sbírku křesťanského umění českého středověku. V Lapidáriu také moc turistů není a v klidu se tam podíváte na velké množství kamenných soch. V komplexu Strahovského kláštera najdete baziliku Nanebevzetí Panny Marie s krásnými freskami. Od Strahovského kláštera máte také vyhlídku na celou Prahu. Chodila jsem také často do Petřínských sadů. Na jaře tam kvetou třešně a jabloně a je to tam velmi pěkné. Na Vyšehradě je krásný kostel svatého Petra a Pavla a Vyšehradský hřbitov. Výhled z Vyšehradu je bez debaty nádherný.

České jídlo se od toho japonského velmi liší, že? Na talíři je vždy obrovská porce jídla, přílohou k masu je takové divné vařené těsto s kulatým tvarem a tak podobně. Slyšel jsem, že jsou i tací Japonci, kteří se nezvykli na české jídlo a i v Česku se dál drží svých japonských stravovacích návyků. Dokázala ses hned adaptovat na české stravování?

Velké porce českých jídel mě opravdu překvapily. Jsou asi dvojnásobné ve srovnání s těmi japonskými. Někdy jsem se s kamarádkou podělila o jídlo z jednoho talíře a oběma nám to stačilo. Také mě překvapilo velké množství různých druhů masových jídel. V Japonsku to takto rozmanité nemáme.

Když jsem byla v Česku, vyzkoušela jsem mnoho českých jídel. Jedla jsem například svíčkovou na smetaně, guláš, vepřové koleno, pečenou kachnu, nakládaný hermelín, smažený hermelín, vepřový řízek, bramborovou kaši, bramborák, smaženého kapra, bramborový sálat, takzvaného utopence, což je v octu naložený špekáček, zelňačku, kulajdu, koláče, vánočku, medovník, vanilkové rohlíčky a samozřejmě také ty knedlíky. Vyzkoušela jsem i různé nápoje. Pila jsem různá české piva, moravská vína, svařák, medovinu, slivovici, becherovku a tak dále. Myslím si, že je české pivo nejlepší na světě. Japonské pivo není moc dobré a já ho téměř nepiju, ale české pivo jsem pila často, protože je strašně dobré a navíc levné.

Všechna česká jídla mi velmi chutnala, ale byly toho vždy velké porce a já byla hned plná. Musím říct, že z vyzkoušených jídel mi obzvlášť chutnal nakládaný hermelín s pivem.

České jídlo mám ráda, ale každý den jsem ho jíst nemohla. Proto jsem si obvykle dělala to japonské. Protože mi ale chutnají různé salámy nebo plísňové sýry, kupovala jsem si je také často k jídlu. Překvapilo mě, že je mezi českými salámy mnoho druhů, které v Japonsku vůbec nemáme. Měla jsem také radost, že se dá v Česku koupit plísňový sýr levněji než v Japonsku.

Já nejsem v jídle nijak zvlášť vybíravá, a tak jsem si zvykla na české stravování poměrně rychle.

Já mám také velmi rád nakládaný hermelín s pivem. Dokonce chodím od jedné restaurace k druhé a v každé z nich ho ochutnávám. Jsem rád, že ses dotkla tématu českých cen a mě by zajímalo, zda sis také někdy říkala, že je něco opravdu drahé. Protože představa o českých suši restauracích je taková, že je v nich suši sice dobré, ale drahé, zajímalo by mě také porovnání průměrných českých a japonských cen za suši.

Poblíž turistický míst v Praze jsou asi všechny restaurace drahé. Například v restauracích blízko Staroměstského náměstí zaplatíte za jednu porci jídla většinou více než 200 korun (zhruba 1000 jenů). Když jsem si zvykla na české ceny, tak mi takové částky připadaly vysoké. Proto jsem si vybírala restaurace, které jsou trochu dál od turistických míst a jedna porce jídla v nich stojí mezi 100 a 150 korunami.

Také byly opravdu drahé některé druhy mých oblíbených salámů a plísňových sýrů. Například šiška jednoho salámu stála asi 100 korun a já si tak drahý salám nemohla dovolit. Kupovala jsem si vždy levné salámy, na které byla navíc ještě sleva.

Abych řekla pravdu, tak jsem byla v Praze v japonské restauraci pouze jednou. Jsou totiž vážně drahé. Objednala jsem si porci makizuši a zaplatila jsem za to zhruba 300 korun (asi 1500 jenů). Myslím si, že to není tak vysoká cena v Japonsku, ale z pohledu českých cen to je velmi drahé.

Podívala jsem se na internetu na ceny nigirizuši v japonských restauracích v Praze a průměrná cena za jeden kus je 88 korun (asi 440 jenů). V Japonsku existují suši restaurace od těch levných až po ty velmi drahé. V levných suši restauracích se suši na jezdícím páse stojí jeden kus nigirizuši 100 jenů (asi 20 korun), ale v prvotřídních restauracích za něj můžete zaplatit i více než 1000 jenů (asi 200 korun). Z toho důvodu si myslím, že je nigirizuši v Praze drahé. Když ale vezmu v úvahu věci, jako je například špatná dostupnost syrových ryb v Česku, tak se asi nedá s cenou zhruba 88 korun nic dělat.

Mám pro tebe poslední otázku. Co bys poradila Japoncům, kteří chtějí vycestovat do Česka?

Poradila bych jim asi pět věcí.

Ačkoli já sama stále ještě českou historii studuji, v prvé řadě bych jim poradila, aby si něco zjistili o české historii. Myslím si totiž, že pokud ji člověk trochu zná, může si to při prohlídkách města mnohonásobně více užít. V Japonsku není bohužel žádná dobrá kniha o historii Česka, a tak bych tě poprosila, abys nějakou přeložil.

Podle mého názoru jsou také důležité znalosti o českých tradicích a kultuře. Například když jsem byla v Praze, zúčastnila jsem se v září slavnosti zvané vinobraní, kde jsem ochutnala takzvaný burčák, což je částečně zkvašený mošt z hroznů révy vinné. U burčáku nedochází ke ztrátě sladkosti a mně moc chutnal. Poslechla jsem si tam také moravské lidovky od hudebníků v krojích.

Třebaže je angličtina také důležitá, doporučuji zkusit i studium češtiny. Čeština je těžká, ale myslím si, že když zkusíte mluvit česky, třeba jen zdravit, budete na Čechy nahlížet zase trochu jinak. Navíc budete mít velkou radost z toho, že dokážete komunikovat s Čechy česky.

Pokud to bude možné, doporučuji v Česku navštívit i různá menší města. V těchto městech je jiná atmosféra než v Praze a můžete tam vidět jinou tvář Česka. Se svou nedotčenou krásou patří tato města k velmi okouzlujícím místům.

Doporučila bych také vyzkoušet různé druhy českých jídel a nápojů. Sice dostanete obrovskou porci, ale je to všechno strašně dobré. A také se samozřejmě nezapomeňte napít českého piva!

チェコに行こうと思ったきっかけは何ですか。

私はチェロを弾いていますが、もっとチェロの技術を磨きたいと思い、2011年の夏にプラハ芸術アカデミーで毎年行われている音楽の講習会に参加しました。これが私の初めてのチェコへの訪問です。

なぜチェコを選んだかというと、チェコは音楽と弦楽器で有名だということを聞いていたからです。初めてプラハを訪れて、美しい街並みやヴルタヴァ川を見てとても感動しました。そして、もっと長くプラハで音楽を学びたいと思い、チェコへの留学を決めました。

そして2012年の夏、プラハ・コンセルヴァトワールで学ぶためにまたプラハに行きました。

でもここからが大変でした。私はあまり英語が得意ではありませんし、チェコ語はほぼ全くできない状態だったので、最初はチェコ人とのコミュニケーションがとても難しかったです。チェロの先生とは英語でレッスンしてもらっていましたし、学校の事務員の方たちやアパートの大家さんとは、私の下手な英語と片言のチェコ語で会話するしかなかったです。

でも、プラハ・コンセルヴァトワールではチェコ語の授業が週に二回ありました。そこでは日本語ができるチェコ人の先生が、日本人の留学生のために日本語でチェコ語を教えてくれていました。この先生のおかげで、私は少しずつチェコ語が出来るようになっていきました。そしてチェコ語の面白さに惹かれていきました。

チェコ語は難しい言語の一つだということでよく知られていますが、日本人の方にとってチェコ語の一番難しいところはどこですか。

チェコ語は最初から難しかったです。まず名詞には性があり、それを覚えなくてはなりません。それから名詞の性に合った形容詞を付けなければなりません。そして格変化が7格まであります。さらに複数形も7格あります。日本語には名詞の性も、格も、複数形も無いので、チェコ語の基本的な文法を覚えるだけでもかなり大変でした。最初、私はなぜ格変化が必要なのか理解できませんでした。でも私にはむしろ、日本語とは全く違う文法を持つチェコ語がとても面白く感じられました。文法は頑張れば覚えられます。

でも、そこから先がとても難しいと思います。チェコ語は日本語とは全く違う表現をしたりするからです。もしも日本語をそのままチェコ語に直訳したら、多分おかしなチェコ語になってしまうでしょう。ですので、日本人にとって、チェコ語の色々な表現を覚えるのが一番難しいと思います。また、seとsiの使い方も難しいです。

それから、チェコ語のテキストは辞書を使って読めば、何とか理解できるのですが、チェコ人が会話しているチェコ語を理解するのはなかなか大変です。恐らく、外国人が勉強するチェコ語の教科書には載っていない、色々な口語的な表現を使っているのでしょう。

また、チェコ語の中には英語からの借用語もたくさんあります。ですので、チェコ語を勉強するにあたって、英語も勉強しなければならないと実感しています。

外国人がチェコで生活できるようにチェコ語だけでなく英語もできることはどれぐらい重要だと思いますか。

外国人がチェコに来て、まだチェコ語ができないうちはチェコ人と英語でコミュニケーションをとるしかないと思います。私はあまり英語が出来ない状態でチェコに行ったので、最初のうちはチェコ人とのコミュニケーションがとても大変でした。あまり英語を勉強せずにチェコに行ったことを後悔しています。でも、チェコ語の勉強を始めたら、英語よりもチェコ語の方が面白く感じられて、チェコ語の勉強に夢中になってしまい、英語の勉強がおろそかになってしまいました。

チェコ語を勉強して基本的な文法やフレーズを覚えれば、普段の生活ではそれで十分だと思います。正直に言うと、私はチェコでほとんど英語を使わずにチェコ語だけで生活していました。

でも、チェコで働くとなると英語も必要だと思います。なぜなら、チェコには外資系の会社が多いと聞いたからです。ですから、英語はチェコで生活していく上でもかなり重要だと思います。私はまたチェコへ行ってプラハで働くという夢があるので、英語の勉強をもっとしなければなりません。

でも、チェコ人ともっと深く接するには、やはりチェコ語が必要だと思います。

チェコに長い間留学していて、その間に、本当にびっくりしたことはありましたか。例えば、私はある日本人留学生からプラハの地下鉄のエスカレーターが速くてとてもびっくりしたと聞きました。

私がチェコでびっくりしたことは4つほどあります。

まず、レストランのウェイターやウェイトレスが客に対してざっくばらん（フランク）に接してくるということです。日本のレストランでは、ウェイターやウェイトレスは客に対してとても礼儀正しく接するように教育されていますから、チェコ人のウェイターやウェイトレスが客に対してフレンドリーに接してくるのがとても新鮮でした。

それから、チェコ以外の他のヨーロッパの国でもそうかもしれませんが、恋人たちが人前で平気でいちゃいちゃするのにも驚きました。ほとんどの日本人はそういうことに慣れていないので、そういう光景を見たらびっくりすると思います。日本ではそういう光景はほとんど見られません。

このようなところにチェコと日本の文化の違いを感じました。

また、プラハには乞食が多いというのにも驚きました。日本にも乞食はいますが、プラハほど多くはないと思います。中には本当に乞食なのか疑ってしまうような人もいましたが、とにかくプラハでは物乞いをしている人を良く見かけました。

それと、大晦日の夜から新年にかけて、外で大勢の人が花火を打ち上げるのにもびっくりしました。日本にはこのような習慣はありません。

それから、チェコではクリスマスとイースターを盛大に祝うということも驚きでした。クリスマスの4週間前から広場にはクリスマス・マーケットが出て、本物の大きなクリスマス・ツリーやベツレヘム(Betlém)が設置されます。また、クリスマス・イヴには鯉(kapr)のフライを食べます。街中では生きた鯉を売っていますし、宿り木(jmelí)もたくさん売っています。こういう光景を見ると、やはりチェコはキリスト教の国だな、と思いましたし、またチェコの伝統を感じました。今は日本でもクリスマスをお祝いしますが、クリスマス・マーケットや本物のクリスマス・ツリーはありません。

日本人からプラハには乞食が多いということを聞くのは初めてではありません。やはり外国人が教えてくれないと全然気付かないことがたくさんあるのです。たぶんガイドブックを頼りにプラハの街歩きをしていたと思うのですが、プラハのガイドブックに載っていないけれども行く価値のある場所はあったのでしょうか。プラハのお気に入りの建築物も教えてもらえませんか。

ガイドブックに載っていないけれども行く価値のある場所は、まず、キンスキー庭園の中にあるカルパチアの聖アルハンヂェル・ミハエル教会です。この教会はもともとウクライナのムカチェヴォの近くのヴェルケー・ロウチュキという場所で17世紀後半に建てられ、1929年にプラハに移築されました。この教会は正教会ですべて木で建てられており、とても面白い形をしています。それから、ミュージアム・カンパもお気に入りの場所です。このミュージアムでは近現代の中欧の芸術家の作品を見ることができます。この近代的な建物も気に入っていますし、展示物も素晴らしいと思います。また、ヴィシェフラトの下のキュビズムの邸宅も見る価値があると思います。外側からしか見られませんが、とても独創的でしかもかわいらしいです。プラハの動物園と植物園にも行きましたが、どちらも広々としていてとても良かったです。それから、カレル広場の近くのエマウス修道院も印象的でした。この修道院には悪魔が出てくる伝説があるのを、本を読んで知りました。

私のお気に入りの建物はたくさんあります。まず、新市街にある恐らく13世紀に建てられた聖ヴォイティェフ教会です。この小さな教会はとても美しく、ここで1874年から1877年までアントニーン・ドヴォジャークがオルガン奏者として勤めたそうです。それから、先ほども述べたヴィシェフラトの下のキュビズムの邸宅もお気に入りです。それと、フラッチャニ広場にあるシュヴァルツェンベルク宮殿もお気に入りの建物の一つです。スグラフィット装飾が見事です。旧新シナゴーグも気に入っています。特に形が面白いです。この他にもお気に入りの建物がたくさんあるので、この場では書ききれません。

多分、プラハのガイドブックに載っている場所にはほとんど行きました。

ガイドブックにも載っていますが、私のお気に入りの場所は本当にたくさんあります。聖アネシュカ修道院、ラピダーリウム、ストラホフ修道院、ペトシーン公園、ヴィシェフラトは中でも特に好きです。聖アネシュカ修道院は観光客が少なく、厳かな雰囲気の中で中世のチェコのキリスト教の美術品を見学することができます。ラピダーリウムも観光客が少なく、たくさんの石像を静かに見学することができます。ストラホフ修道院の中の聖母マリア被昇天バシリカには美しい壁画があり、また、ストラホフ修道院の前からはプラハの町が一望できます。ペトシーン公園も良く散歩しました。春には桜やりんごの花が咲き、とてもきれいです。ヴィシェフラトには美しい聖ペテロ聖パウロ教会やヴィシェフラト墓地があり、何といってもヴィシェフラトからの眺めは素晴らしいです。

チェコ料理は、日本料理とは大きく違いますね。量が多いですし、肉料理などの付け合わせに変な茹でパンも出されます。チェコ料理に慣れないので、チェコでも日本の食生活を続けている日本人の方もいるらしいです。すぐにチェコの食生活に適応できましたか。

私はまず、チェコ料理の量の多さに驚きました。多分、日本で出される一人分の量の2倍ぐらいはあると思います。チェコ料理を食べる時、時々友達と2人で1皿を分け合って食べたりしていました。それから、肉料理の種類の多さにも驚きました。日本にはこんなに色々な種類の肉料理はありません。

チェコにいる間、私はたくさんのチェコ料理を試してみました。例えば、スヴィーチュコヴァー・ナ・スメタニェ、グラーシュ、豚の膝肉、焼いた鴨、漬け込まれたカマンベール、揚げたカマンベール、豚カツ、マッシュポテト、ブランボラーク、鯉のフライ、ポテトサラダ、水死体と呼ばれているお酢に漬け込んだソーセージ、ゼルニャチュカ、クライダ、コラーチュ、ヴァーノチュカ、蜂蜜ケーキ、ヴァニルコヴェー・ロフリーチュキ、それにもちろんクネドリーキも。また、色々な飲み物も試しました。例えば、チェコの色々なビール、モラヴィア・ワイン、スヴァジャーク、蜂蜜酒、スリヴォヴィツェ、ベヘロフカなど。チェコのビールは世界一だと思います。日本のビールはあまり美味しくなくてほとんど飲まないのですが、チェコのビールはすごく美味しくてしかも安いので、チェコでは良く飲んでいました。

チェコの料理はどれもとても美味しかったです。でも量が多くて、すぐにお腹一杯になってしまいました。特に漬け込まれたカマンベールとビールが好きです。

チェコ料理は好きですが、やはり毎日チェコ料理を食べるということは出来ませんでした。ですので、普段はやはり日本食を作って食べていました。でも私はサラミとカビチーズが好きなので、良く買って食べていました。サラミには日本にはないようなたくさんの種類があるのにも驚きました。カビチーズも日本より安く買えるのが嬉しかったです。

私は食べ物の好き嫌いがあまりないので、割とすぐにチェコの食生活に慣れました。

私も漬け込まれたカマンベールとビールがとても好きで、漬け込まれたカマンベールの食べ歩きもしているのですよ。チェコで売られている品物の価格のことに触れてくれましたが、これは高いな、と思う時もありましたか。チェコの寿司屋は寿司などが美味しいけれども高いというイメージがありますので、例えば、チェコの寿司の平均価格と日本のを比べたら、どうなりますか。

プラハの観光地の近くにあるレストランは大体どこも高いと思います。例えば、旧市街広場の近くのレストランはほとんどが１食２００コルナ（約１０００円）以上で、チェコの価格に慣れてくると、１食２００コルナ以上は高い、と感じるようになりました。ですから、レストランで食べるときは観光地から少し離れたところにある１食１００コルナ～１５０コルナぐらいのところを探して入っていました。

また、私の好きなサラミとカビチーズも、種類によってはとても高いものもありました。例えばサラミ１本で約１００コルナのものもあり、そんなに高いサラミは買えませんでした。私はいつも安くてしかも割引になっているものを買っていました。

それから、実は私はプラハで日本食レストランには一度しか入りませんでした。やはり日本食レストランは高いからです。巻き寿司を一人分注文したら約３００コルナ（約１５００円）もしました。この価格は日本ではそんなに高くはないと思いますが、チェコの価格としては、とても高いと思います。

プラハの日本食レストランの握り寿司の値段をインターネットで調べてみましたが、握り寿司一貫で平均で８８コルナ（約４４０円）です。日本では寿司屋はピンからキリまであります。安い回転寿司屋では握り寿司一貫で１００円台（約２０コルナ）のものもありますが、一流の寿司屋では握り寿司一貫で１０００円（約２００コルナ）以上もします。ですからプラハの握り寿司は高いとは思いますが、チェコでは生の魚が手に入りにくいことなどを考えると、８８コルナぐらいしても仕方がないと思います。

最後の質問ですが、チェコに行こうと思っている日本人の方へのおすすめは何ですか。

チェコに行こうと思っている日本人の方へのお勧めは5つ程あります。

私もチェコの歴史についてはまだまだ勉強中ですが、まずはチェコの歴史を知ることをお勧めします。チェコの歴史を少しでも知れば、街を見学する時、何倍も楽しむことができると思います。でも残念ながら日本にはチェコの歴史について書かれた良い本がないので、ペトルさんがぜひチェコの歴史書を翻訳してください！

また、チェコの伝統や文化を知ることも大切だと思います。例えば、私はプラハにいた時、9月に「ワイン祭り」というお祭りに参加したのですが、そこでブルチャーク（burčák）という、まだ発酵途中のワインを飲みました。まだ葡萄の甘さが残っていて、とても美味しかったです。そこで、チェコの民族衣装を身に着けた人たちが演奏するモラヴィア民謡も聴きました。

それと、英語も大切ですがチェコ語も少し勉強してみることをお勧めします。チェコ語は難しいですが、挨拶だけでもチェコ語を使ってみると、チェコ人についてまた違った見方ができるようになると思います。それに、チェコ人とチェコ語でコミュニケーションできると、とても嬉しいです。

それから、もしできればチェコの地方都市も訪れてみることをお勧めします。地方都市はプラハとは違った雰囲気があり、チェコの違った一面が見られると思います。チェコの地方都市にはまだ素朴さが残っていて、とても魅力的です。

それと、チェコに行ったらぜひ色々なチェコ料理とチェコの飲み物を試してみることもお勧めします。チェコ料理は量が多いですがとても美味しいです。そしてチェコのビールを飲むことをお忘れなく！